Ohrozí Optimus naši bezpečnost? Jak se film Já, robot stává realitou

V posledních dnech spatřila světlo světa nová generace inteligentních robotů z dílny Elona Muska – humanoidní robot Optimus. Svět se rozdělil na několik táborů – někteří propadají panice, představují si temné scénáře o robotech, kteří ovládnou svět, zatímco jiní už šetří, aby si svého vlastního robota pořídili. A pak jsou tu ti, kteří vůbec nevěří, že to jsou skuteční roboti, a tvrdí, že to jsou jen převlečení lidé.

Velice se mi líbila myšlenka mé oblíbené spisovatelky Jax – ,,umělá inteligence je tady a bude se vyvíjet společně s námi„. Takže ať už patříte do kterékoliv skupiny, jedna věc je jistá – AI a roboti jsou tu a mění svět rychleji, než jsme si kdy dokázali představit. A prostě si musíme zvyknout – a nejlépe se na to připravit. Už teď máte pravděpodobně více technologií, než si uvědomujete.

Určitě jste již zaznamenali obrovský boom v podobě inovativních Tesla robotů, kteří asistují, točí pivo a plní manuální úkoly, autonomní automobily nebo dokonce futuristické robotické taxíky. Ačkoliv je tato technologie geniální, trvalo více než 100 let, než se z původních konceptů na stránkách knih staly skutečné stroje, které nám dnes usnadňují život.

Prvotní zmínky o inteligentních strojích zazněli už v některých mytologických povídkách.

Robot – slovo, které má své počátky v Česku

Svoji jednotnou formu dostali už v roce 1920, kdy český spisovatel a dramatik Karel Čapek sepsal vědecko-fantastické drama R.U.R, kde bylo vůbec poprvé použito slovo – robot. Tehdy byli roboti popsány jako stroje, které mají člověka odprostit od nutnosti pracovat a připomínají spíše lidské klony, než uměle vytvořené bytosti. Zkrátka svět si procházel jistou a nevyhnutelnou industrializací.

S tím, jak se průmyslová revoluce a technologický pokrok valily kupředu, objevila se důležitá otázka: Jak zajistit, aby tito roboti – tato nová generace umělých pracovníků – byli bezpeční a skutečně nám sloužili, aniž by představovali hrozbu? Tady přichází na scénu americký spisovatel, původem z Ruska, Isaac Asimov, který v roce 1950 představil své slavné Tři zákony robotiky.

Asimovovo roboti, na rozdíl od Čapkových lidských klonů, byli čistě mechanickými stroji poháněnými logikou a umělou inteligencí. Jejich hlavním posláním bylo chránit lidský život a sloužit, aniž by se vzbouřili. Asimov věděl, že s rostoucí inteligencí robotů bude klíčové mít pevná pravidla, která je udrží pod kontrolou.

Tato tři jednoduchá pravidla se objevila i ve filmu Já, robot:

1. zákon: Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.

2. zákon: Robot musí uposlechnout příkazy člověka, kromě případů, kdy by tyto příkazy byly v rozporu s 1. zákonem.

3. zákon: Robot musí chránit sám sebe, pokud to není v rozporu s 1. nebo 2. zákonem.Isaac Asimov

Jedním z filmů, který díky Elonově exkluzivnímu představení jeho robotických zázraků znovu ožívá, je sci-fi hit z roku 2004 – Já, robot. Film, inspirovaný povídkami Isaaca Asimova, nás zavádí do roku 2035. Ačkoliv nás od této doby dělí ještě něco přes deset let, některé jeho prvky začínají vyvolávat znepokojení a mráz po zádech.

Pokud vám scéna, kde robot čepuje pivo, připadá povědomá, nemýlíte se. Zatímco Elonův Optimus s téměř lidskými pohyby podává drinky jako by to dělal celý život, fanoušci sci-fi si možná vzpomenou na podobnou scénu s Willem Smithem. Tam roboti s precizností čepovali pivo, stejně jako to teď předvádí Optimus, což nám ukazuje, že budoucnost autonomních barmanů možná nebude až tak vzdálená. Teď mě jen napadá otázka – kdo myslíte, že z nich má větší šanci na spropitné?

A veřejnost samozřejmě není jediná, kdo si všiml nápadné podobnosti se zmíněným filmem. Dokonce i samotný režisér snímku si na svém účtu na X (dříve Twitter) neodpustil poznámku o očividné podobnosti mezi realitou a jeho výtvory. A ano, můžete se na to podívat sami – příspěvek a jeho celkové shrnutí mluví za vše.

Ve filmu se setkáváme s modely NS-5 – slušně vychovaní roboti, kteří plní tři zákony robotiky s naprostou přesností, bez jediné pochyby široké veřejnosti. Jejich pozitronický mozek zaručuje, že nikdy neublíží člověku (na rozdíl od toho, když se váš chytrý vysavač rozhodne ignorovat psí hovínko). Tito roboti jsou naprogramovaní, aby byli absolutně poslušní.

Pak tu máme Sunnyho, rebelantskou verzi NS-5, který se rozhodl, že Asimovovy zákony nejsou tak úplně pro něj. Díky své hustší slitině a sekundárnímu provoznímu systému má schopnost obejít zákony a projevit něco jako… emoce? A na závěr jako projev lidskosti dokonce mrkne.

A právě zde přichází na scénu otázka: Co když náhodné úseky kódů – něco, co vypadá jako chyba – ve skutečnosti projevují svobodnou vůli nebo tvořivost? Ve filmu tomu říkají „duchové v kódu“. Kdy se percepční schémata začnou měnit ve vědomí? A kdy se simulace lidské osobnosti stane bolestivým zárodkem duše?

Elon Musk a jeho Optimus

A teď k Optimusovi od Elona Muska. Optimus samozřejmě nemá žádný pozitronický mozek a rozhodně se nebude vzpouzet pravidlům – jeho úkolem je plnit praktické úkoly, jako je skládání prádla nebo manipulace s předměty.

Takže, pokud máte raději robota, který zvládne domácí práce bez filozofických úvah o smyslu života, Optimus je robot přímo pro vás. Rozdíl mezi Optimusem a NS-5 je tedy hlavně v účelu: zatímco NS-5 a Sunny jsou stvořeni s primárním účelem sloužit lidem a neublížit jim za žádnou cenu. Optimus je navržen pro praktické úkoly v moderním průmyslu a není zaměřen na striktní dodržování zákonů. Optimus je méně autonomní než Sunny, ale možná i proto nám připadá bezpečnější… zatím.

Posuďte sami. 🙂

Vše má své pro a proti a to, co je vypuštěno do veřejného prostoru nikdy není tak, jak se zdá. Ačkoliv nám to může připadat jako dokonalá technologie, vyskytly se také pochybnosti o samotném fungování robotů. Dle nejnovějších zpráv se ukázalo, že ačkoliv se nám tito autonomní roboti mohou zdát téměř dokonalí, stále jsou pravděpodobně z části manipulováni lidmi. Přijde vám to jako blamáž? Mně ano. Je to dobře? Vlastně ano. Přeci jen, alespoň máme více času připravit se na robotí anarchii.

Zatímco Elon Musk zkouší, jak rychle jeho roboti dokážou skládat prádlo a podávat drinky, někdo musí přemýšlet nad tím, jak se zajistí, že AI systémy zůstanou bezpečné. Ačkoliv nás jejich přítomnost může děsit, ve světe už se začínají objevovat první regulace. Dle směrnic EU musí být AI systémy transparentní, bezpečné a hlavně kontrolované lidským faktorem. A tak by to také mělo zůstat.

Etické zásady EU

Podívejme se na to blíže: EU chce, aby systémy AI byly pod lidským dohledem – a ne jen tak ledajakým! Žádná „roboti si dělají, co chtějí“. AI musí být sledovatelná a její rozhodnutí nediskriminační. A co je na tom nejlepší? Dokonce dbají na to, aby systémy byly ekologické. (Protože když už roboti převezmou svět, tak ať je to aspoň šetrné k životnímu prostředí, že?)

Samozřejmě to zní jako sci-fi, ale v reálu to znamená, že jakákoli technologie používaná v Evropě bude podléhat těmto pravidlům. To znamená, že když vám váš autonomní mixér náhodou rozmixuje recept na kousky, budete aspoň vědět, jak se rozhodoval, a hlavně, že to bylo v souladu s pravidly EU! Ale není to jen Evropa, kdo se rozhodl postavit AI do latě. Každý světový hráč má svůj vlastní plán, jak zajistit, že roboti nezačnou ovládat naše životy (nebo aspoň ne úplně).

Sledování obyvatelstva v Číně

Naopak Čína má k umělé inteligenci velmi specifický přístup. Čínská vláda vydala Pětiletý plán pro AI, který zdůrazňuje rozvoj umělé inteligence jako klíčovou národní prioritu. AI v Číně je silně regulovaná, zejména v oblastech, jako je sledování obyvatelstva, rozpoznávání obličejů a internetová bezpečnost. Zkrátka, místo ochrany soukromí tu jde hlavně o to, aby vše bylo pod vládním dohledem – na rozdíl od EU, kde se řeší spíš lidská práva a transparentnost.

UNESCO zase vydalo své Doporučení pro etiku umělé inteligence, což je první celosvětová dohoda, která má za cíl vytvořit univerzální standardy pro AI. Tato pravidla zahrnují ochranu dat, ochranu lidských práv a podporu inovací, aniž by byla ohrožena důstojnost člověka. V Americe se hodně mluví o inovacích, ale na velké federální zákony zatím čekáme – možná až se tam někde autonomní auto rozhodne ignorovat červenou. Takže i když máte možná jiný pohled – svět AI regulace rozhodně neignoruje!

Budeme bez práce kvůli AI?

Když přijde řeč na umělou inteligenci a trh práce, vždycky se najdou dva tábory. Na jedné straně jsou ti, kteří vidí AI jako příležitost pro efektivnější práci, na druhé straně ti, kteří se bojí, že je stroje připraví o práci. A tady přichází ta hlavní otázka: kdo o práci skutečně přijde? No, odpověď je jednoduchá – přijdou o ni ti, kteří budou AI zarputile odmítat. (A mimochodem, právě tuhle otázku jsem obhajovala u svých státnic.)

Představte si to: ještě před několika desítkami let skládali auta lidé v továrnách. Pak přišly stroje a co se stalo? Lidé, kteří se naučili s těmi stroji pracovat, si udrželi práci, zatímco ti, kteří s nimi neuměli, odešli. Stejný scénář teď čeká na AI. Ano, o práci přijdou někteří, ale ne ti, kteří AI přijmou a začnou ji používat ve svůj prospěch. Budoucnost patří těm, kdo s AI dokážou spolupracovat.

A teď se zamyslete – možná už AI používáte, aniž byste si to uvědomovali. Máte ve svém telefonu počasí? To, jak se předpovědi zlepšily, není náhoda ani věštecká koule – AI analyzuje data z tisíců satelitů a senzorů a vytváří přesnější prognózy. Sledujete Netflix? Všimli jste si, že vám tato streamovací služba nabídne úplně jiné filmy, než třeba vašemu partnerovi?

A co třeba robotický vysavač, který přesně zná každé zákoutí vaší domácnosti a přesně ví, kam smí a kam se nedostane. To všechno jsou technologie, které tu jsou, aby nám usnadnily život, a to je přesně to, co AI dokáže – ušetřit čas, práci a energii. Stejně jako naše babičky musely ručně míchat těsto, zatímco my si vezmeme ruční mixér, i AI se stane běžnou součástí našich životů. Je to jen další ruční mixér v naší kuchyni – jen o trochu chytřejší. Ti, kdo ji přijmou, se o svou budoucnost nemusí bát.

Me, myself and (A)I

Když přijde řeč na AI a budoucnost práce, nemůžu si pomoct, ale přemýšlím o tom, jak moc jsem na tenhle světový trend změnila názor. Ještě před dvěma lety jsem seděla na přednášce online marketingu a hádala se s profesorem, že je to přeci úplný nesmysl. Byla jsem ten den jeden z největších odpůrce, který zrovna seděl na přednášce. Tenkrát jsem tvrdila, že AI je jen nafouknutá bublina, která nikdy nepřekoná lidskou kreativitu.

A dnes? Denně mi pomáhá při vytváření textů, správě projektů nebo analýze dat – a přiznám se, že bych si bez ní už svoji práci nedokázala představit. Možná mi jednoho dne AI pomůže s ještě složitějšími úkoly, které dnes zabírají hodiny času, a já budu mít více prostoru na kreativní myšlení a strategii. AI je pro mě nástrojem, který mi už teď ulehčuje každodenní rutinu, a jsem zvědavá, kam nás společně zavede.

Závěrem

A teď k otázce, kterou si kladou všichni fanoušci sci-fi – co když roboti opravdu začnou ovládat svět? Upřímně, jsme od téhle verze budoucnosti ještě dost daleko. Zatímco Sunny z filmu Já, robot sní o revoluci, můj robotický vysavač pořád naráží do nábytku, a to už ho mám víc jak rok. Takže zatím můžeme zůstat v klidu.

Představte si ale, jak by to vypadalo, kdybychom měli doma roboty jako ve sci-fi filmech. Osobně bych se těšila, až mi můj robot podá ranní kávu, uklidí celý byt a ještě mi s lehkým úsměvem připomene, že jsem si dnes zapomněla vzít vitamíny. Ale dokud si roboti budou plést dveře s lednicí a zásuvky s odpadkovým košem, asi se nemáme čeho bát. Zkrátka – dokud se robotům nerozsvítí červené světýlko na hrudi, můžeme spát v klidu.

A co se týče toho, jak sci-fi předbíhá realitu? Možná jsou roboti v televizi ještě pár kroků před námi, ale realita je taková, že Optimus zatím skládá prádlo o něco pomaleji, než bychom si přáli. Ale kdo ví, jak rychle se vše může změnit. Takže, pokud se jednoho dne probudíte a váš robot na vás mrkne, možná je čas začít šetřit… ne na nový mixér, ale na něco, co včas rozpozná, kdy se váš robot rozhodne přemýšlet o vzpouře. 🙂